Recenze in-ear sluchátek Astell&Kern Angie II

V naší mini-sérii už jsme si vyzkoušeli nový přehrávač Astell&Kern AK300, převáděli jsme sbírku CD do formátu FLAC pomocí mechaniky AK CD-Ripper a dnes se konečně dostáváme k vrcholu celé sestavy. Začíná první česká recenze osmiměničových in-ear monitorů Astell&Kern Angie II.
 

		ohromující čistota a neutralita v každé situaci pevný a krásně plný bas zvuk dokonale maskuje, že jde o in-ear sluchátka nečekaně komfortní také při dlouhém poslechu vynikající zpracování symetrický kabel s nastavením basů	nulová podbízivost zvuku neosloví každého větší tělo není na cestách právě nenápadné povolování matiček jistících napojení kabelu cena

Design a zpracování

Angie II jsou jako hrající klenot. Tvary, barvy i materiály sluchátek jsou jedním slovem uhrančivé. Působí samozřejmě lehce troufale, ale ruku na srdce – s osmi měniči, karbonovým překrytím a cenovkou kolem 40 tisíc si mohou trochu okázalosti určitě dovolit. Existuje hromada exkluzivních modelů sluchátek, u kterých byste jejich výjimečnost na první pohled ani dotek skoro nepoznali. V případě Angie II si můžete být jistí, že si jejich rudé hliníkové tělo náležitě silný první dojem pohlídá. Povrch je krásně zdrsněný, takže na něm nejsou vidět otisky a už samotná hmotnost sluchátka v ruce jasně deklaruje, s kým máme tu čest.

Na bezchybné zpracování sluchátek navazuje i robustní napojení kabelu 4pinovým konektorem se šroubovací pojistkou. U té mě ale trochu rozladilo její neustálé povolování. Na pevnost napojení to sice nemá žádný vliv, ale dojem je prostě mrzutý. Symetrické zapojení kabelu nenechává nic náhodě a poctivě působí také audiofilsky řešené nastavování basů. Skoro jako by mě chtěla Angie přesvědčit, že už žádná jiná sluchátka v životě potřebovat nebudu. Nic se nedá namítat ani vůči flexibilitě a ochotě kabelu splývat od uší dolů, ale trochu mě dráždí použitý konektor. Jako by nestačilo, že je přímý, a trčí tak z kapsy jako anténa, ale neobsahuje ani plynulou přechodku, která by bránila ostrému ohýbání vodičů hned za jeho hranou. Uklidňuje mě snad je to, že je kabel vyměnitelný.
 

Obsah balení

Kromě samotných sluchátek ukrývá balení kupodivu ještě jeden klenot, nad kterým mi okamžitě zajiskřily oči (a jak se brzy ukázalo, nejenom mně). Náležitě si totiž výrobce pohrál také s pouzdrem na sluchátka. Je celé z hliníku a na pohled působí jako ten nejdražší pleťový krém na světě. Každé šroubování víčka navíc vydává dokonale kovový zvuk, který mě vždycky natěší ještě před tím, než si sluchátka nasadím do uší.
 

Kromě pouzdra přibalil výrobce ještě dva splétané kabely (symetrický 2,5 mm a klasický 3,5 mm), 5 párů nástavců a mini-šroubovák pro nastavení basů  na obou kabelech.
 

Zvukové představení

Jaký zvuk bych měl vlastně očekávat od osmiměničových monster zahalených do výhružné rudé barvy? Hned čtveřice tlakových měničů se stará o pásmo výšek, takže bych se měl připravit na analytické a veskrze jasné představení? Nebo spíše věrné a střídmé, jaké předvádí ceněný model Shure SE535? Hned první poslech Angie II odhalil, že druhá možnost je mnohem blíže pravdě. Díky nastavitelným basům v širokém rozsahu je ale jakékoli hodnocení trochu komplikované. Osobně jsem si nejvíce zvykl na polohu basů na dvou hodinách, přičemž na maximum (4 hodiny) už bylo basu pro většinu nahrávek až příliš. Poloha kolem devíti hodin potom znamenala téměř plochou odezvu, kterou bych ocenil snad jedině při precizní práci ve studiu. V recenzi proto vycházím z plnějšího a zábavnějšího nastavení na dvou hodinách.
  

V první chvíli mi zvuk Angie II připadal spíše uhlazený a měkký než ostře bojující za každý dostupný detail, ale to ještě sluchátka neřekla ani zdaleka své poslední slovo. Pokud vyloženě neprahnete po hyper-detailním podání, začne pro vás zvuk po důkladném rozehrání (klidně i 100 h) jednoznačně rozkvétat. Jakmile jsem přivyknul novým pravidlům hry, začal jsem naplno vnímat neuvěřitelnou plnost a doslova bezkonkurenční vyváženost v celém slyšitelném pásmu. Téměř žádný z in-ear konkurentů se jejich podání nedokázal ani přiblížit. Teprve když jsem sáhl po královských Shure SE846 a Westone W60, mohl jsem prohlásit, že toto jsou ti praví soupeři pro Angie II.

Charakter in-ear monitorů Angie II vystihuje nečekaně slovo “rovnoměrnost”. Alespoň tedy ve srovnání s SE846 a W60. Oproti vrcholnému modelu Shure sice nabízí méně nekompromisní bas s menší úderností, ale díky tomu je zároveň univerzálnější a přirozenější, pokud rádi proplouváte napříč nejrůznějšími žánry. Kvalita zvuku Angie II je prostě dokonale rozprostřena v celém frekvenčním pásmu bez protěžování čehokoli. V porovnání s vrcholem nabídky Westone vítězí Angie II pro změnu v rovnoměrném pokrytí celého prostoru přede mnou, zatímco W60 mají tendenci se trochu víc tlačit na střed. Naopak v podání basů jsou si oba modely až nečekaně podobné. Hrají nádherně od nejhlubších pater a větší údernost nabídnou snad jen SE846.
 

To nejlepší ze sebe sluchátka v každém případě vydají pouze ve spojení s kvalitními nahrávkami a to nejlépe ve vysokém rozlišení. Ploché, zastřené nebo dynamicky chudé desky jim absolutně nesvědčí (jak jsem se brzy přesvědčil u mnoha tvrdě metalových desek). Pokud jsou ale nástroje nazvučeny s citem, odvděčí se vám Angie II neopakovatelným zážitkem, jaký mohou vyvolat snad jen poctivé sloupové reproduktory.

Najít si cestu ke zvuku Angie II rozhodně není snadné. Skoro bych řekl, že se k nim musí člověk poctivě proposlouchat a teprve potom jejich přístup skutečně ocení. V jejich podání nezní žádná složka zvyku vyloženě nablýskaně (což mnoho lidí odradí), ale prostě jen velmi věrně, uvěřitelně a homogenně. Jakmile jsem si uvědomil tento jejich přístup, začal jsem vnímat umělost a nedostatky v tonalitě většiny ostatních modelů. Právě Angie II se těmto nástrahám vyhýbá snad nejlépe ze všech in-ear sluchátek, které jsem měl možnost slyšet.
 

Komfort a praktičnost

Už podle fotek jsem čekal při nasazování sluchátek jeden velký průšvih, ale byl jsem úplně vedle. Díky dostatečně dlouhému krčku a umístění těla špuntů částečně vně uší působí sluchátka naprosto komfortně bez ohledu na délku poslechu. Nikde netlačí, protože se ucha skoro nikde nedotýkají. Pro správné usazení ale vyžadují velmi pečlivou volbu správných nástavců. Ty totiž musejí nejen dobře těsnit, aby byl zaručen krásný basový základ, ale také skvěle držet v uchu, aby udržely poměrně těžké špunty bezpečně na místě.

Moje uši jsou navíc moc malé na to, abych je mohl kabelem těsněji obejmout, takže celá práce s upevněním sluchátek zůstala skutečně z velké části na silikonových či pěnových nástavcích. Při zatahání za kabel ale smyčka kabelu za uchem fungovala dobře a sluchátka držela až nečekaně dobře na svém místě. Díky vedení kabelu za uchem jsem při pohybu nevnímal ani žádný slyšitelný rachot.
 

 
Pokud jde o praktičnost, musíme si připomenout, že mluvíme o monstrech a klenotech v jediném naducaném těle. V uchu tedy vypadají výstředně a do tělocvičny se rozhodně nehodí. Jinak se s nimi ale žije velmi příjemně. Pro poslech v letadle, vlaku nebo hlučné kanceláři jsou naprosto ideální. A pokud byste je přeci jen chtěli někdy odložit (což se mi příliš nestávalo), poslouží vám dobře jejich masivní hliníkové pouzdro.
 

Verdikt

Výjimečná sluchátka stvořená pro zákazníky s výjimečnými požadavky a dostatečnými zkušenostmi na to, aby je neoklamalo pozlátko super-detailních či masivně basujících modelů. Faktor podbízivosti zvuku = 0 %, jeho návykovost = 100 %.