Ibasso DX50 vs. FiiO X3

Na porovnání těchto dvou úspěšných modelů z řad kapesních přehrávačů jsme se dlouho těšili. Jak obstálo FiiO X3 vedle modernějšího konkurenta iBasso DX50 se dozvíte v následující recenzi.
 

		praktické ovládání HW tlačítky nesrovnatelně lepší zvuk oproti telefonům a notebookům dotykový displej slušná výdrž 13 h hodnotný a nadčasový design externí DAC		rozlišení displeje chybí automatická pauza po vytažení sluchátek pomalejší start některé hrany kovového pouzdra jsou zbytečně ostré

		příjemný tvar a malé rozměry nesrovnatelně lepší zvuk oproti telefonům a notebookům výdrž 10 h rychlý start přístroje funkce externího DAC		rozlišení displeje by mohlo být lepší trochu zmateně rozmístěná tlačítka téměř nemožné ovládání poslepu

Design a konstrukce

Oba testované kousky se svým zpracováním i použitými materiály hrdě hlásí k nové vlně přenosných přehrávačů, u nichž je pevné kovové tělo standardem a barevný displej nutností. Přesto se od sebe přístroje i v tomto ohledu značně liší. Zatímco FiiO sází na zaoblenější hrany, rozměry v duchu starších telefonů a klasický TFT displej, působí design iBasso DX50 mohutnějším dojmem a jeho displej je dokonce dotykový. Hodnotněji v tomto ohledu působí určitě iBasso, ale ne každému budou vyhovovat jeho ostřeji řezané hrany.

Ovládání

Asi největší rozdíly mezi oběma přístroji odhalíme ve chvíli, kdy je začneme aktivně používat. Oba sice využívají klasických hardwarových tlačítek, ale pouze iBasso DX50 nabídne i velmi praktické ovládání gesty na displeji. Po několikahodinovém používání mi kombinace iBasso vychází jako ta praktičtější a hlavně rychlejší. Zvláště pokud se chcete rychleji přesunout na konkrétní místo v rámci jedné skladby nebo potřebujete procházet delší seznamy, je dotykový displej jasnou výhodou. Řešení iBasso jinými slovy celkem trefně oddělilo tlačítka pro ovládání přehrávání od všeho ostatního, co zvládnete lépe na displeji.

Také základní ovládání přístroje v kapse je příjemnější v podání iBasso DX50. Jeho tlačítka na čelním panelu jsou totiž větší a snadno je trefíte i poslepu. Ovládání hlasitosti je navíc umístěno na hraně přístroje, takže se nijak neplete s ostatními tlačítky. V souvislosti s ovládáním hlasitosti jsem našel ještě jednu výhodu iBasso DX50. Zatímco na FiiO není možné měnit hlasitost, pokud se nacházíte v kdekoli v menu mimo základní obrazovku, iBasso vám dovolí ztlumit nebo zesílit zvuk kdykoli. Škoda jen až příliš jemného odstupňování, díky kterému se hlasitost DX50 mění jen opravdu pomalu. Na druhou stranu - při usínání se vám tyto jemné kroky budou hodit.

Zvuk

V oblasti zvuku si spolu mohou oba přehrávače podat ruce. Je to způsobeno především použitím shodného D/A čipu Wolfson WM8740, ale žádný rozdíl kupodivu nevzniká ani na straně samotného zesilovače. V obou případech platí, že se zvuk oproti poslechu z telefonu či notebooku příjemně pročistí a získá ještě kus na detailnosti. Mnohdy roztřepené konce basových linek jsou v podání obou přístrojů jednoznačné a pevné, vokály naléhavé a prokreslené.

V obou případech také platí, že prostorové podání by mohlo být přeci jen o něco lepší. Pokud však hledáte neutrální zdroj pro svoje sluchátka, a nepotřebujete přitom krmit hladové kousky nad 300 ohmů, zažijete s oběma přístroji očekávaný kvalitativní skok, ať už přecházíte z kapesního přehrávače MP3 nebo stále populárnějšího chytrého telefonu.

Pro lepší sladění s připojenými sluchátky nabízejí oba přístroje také funkci Gain, s jejíž pomocí můžete dostatečně zásobit i sluchátka s vysokou impedancí nebo nízkou citlivostí. Finální doladění zvuku můžete v případě potřeby svěřit také ekvalizéru, který se v případě FiiO omezuje na posílení výšek nebo basů, zatímco iBasso nabízí klasický 8pásmový. Ekvalizéru FiiO bych ale přeci jen věřil více, protože je řešen pomocí dvou samostatných hardwarových obvodů a ne pouze softwarově.

Praktická stránka

Použití v reálném světě je poslední a zároveň nejdůležitější zkouškou obou přístrojů. Částečný výsledek naznačilo už příjemnější ovládání iBasso DX50, ale je toho mnohem víc, co může takový typický poslech cestou do školy nebo kanceláře prozradit. Začněme už připojením k počítači a nahráním souborů. To proběhlo u obou přístrojů na první pokus bez potíží. Oba se totiž v systému ohlásily jako externí disk a nahrání souborů bylo úplně bez problémů.

Trochu větší magii už musíte zvládnout v případě, že chcete přístroje používat jako externí D/A převodník například u notebooku. Oba přístroje to umí, ale u obou musíte nejprve nahrát aktuální firmware (u FiiO výhradně po vložení microSD karty).

Hned po nahrání souborů přijde na řadu zapnutí přístroje a připojení sluchátek. V tomto ohledu máme co říci k oběma přeborníkům. Rychlejším sprinterem z vypnutého stavu je FiiO, které se zapne za asi 6 sekund, ale iBasso potřebuje jen o 2 sekundy víc. U modelu X3 potěší také automatická pauza po odpojení sluchátek. To iBasso si hraje i bez sluchátek vesele dál, ale po opětovném zapnutí alespoň na vteřinku přesně ví, kde jste s poslechem před vypnutím skončili.

Na závěr bych ještě rád zmínil výdrž a odolnost. Součástí balení obou je kvalitní silikonové pouzdro, které stačí pro většinu použití a přístroj kvalitně ochrání. Hodit se může také přiložená fólie na displej. Pokud jde o výdrž, FiiO slibuje její zvýšení s novým firmware až na 14 h, ale v současnosti jsme zvládali reálně asi 10. Oproti tomu iBasso, vybavené výměnnou baterií Samsung zvládalo při srovnatelné zátěži v reálném provozu až 13 hodin.

Závěr

Pokud hledáte kapesní přehrávač s vynikající kvalitou zvuku, ale rozhodně nechcete jít přes 10 tisíc korun, oba přístroje vás asi mile překvapí tím, jak velký skok oproti starším přehrávačům nabídnou. Zvukově jsou si velmi podobné a tak bude zřejmě rozhodovat hlavně ovládání a design. Jako kompletnější balíček nám v tomto ohledu vychází o něco lépe iBasso DX50, které boduje dotykovým displejem, lépe navrženými tlačítky a u mě osobně nakonec i hodnotnějším designem.   

iBasso DX50		FiiO X3