Recenze elektrostatické sestavy STAX SR-507 + SRM-323S

Náš první kontakt s elektrostatickými sluchátky provázela ohromná porce zvědavosti. Za poslední roky jsme slyšeli hezkou řádku modelů dynamické konstrukce a také pár zástupců odbočky magnetoplanární, ale svět elektrostatů zůstával tak nějak mimo naši pozornost. Jakmile se ale naskytla příležitost, okamžitě jsme se dali do prvního testování. V hlavě jsme přitom měli jednu zásadní otázku: budou hrát STAXy tak dobře, aby vyvážily svůj extrémní design a nutnost používat vlastní napájecí zesilovač?
 

		nejpříjemnější zvuk v této cenové kategorii vysoká přesnost a přitom neunavující zvuk dokonalý bas velmi komfortní na uších kvalitní provedení klíčových částí (kov, kůže) stříbřený kabel	most nejde ideálně seřídit na velmi malé hlavě pro oživení vyžaduje napájecí zesilovač tím pádem je omezená i konektivita muzejní design neunese každý

Design a konstrukce

Klasický tvar modelů STAX je dost možná tím nejvíce polarizujícím designem v celém sluchátkovém světě. Skutečně si neumím představit, že by jejich puristické retro kdokoli označil za “docela povedené”. Křivky odkazující na pionýrské doby sluchátek můžete buď zbožňovat nebo zavrhovat. Design STAX je v podstatě stejně vyhraněný, jako samotné křivky jednotlivých modelů. Mušle obdélníkového tvaru (mnohem větší, než se zdají na fotkách) kryje pouze obyčejná plastová mřížka – v lepším případě černá, jako právě u modelu SR-507. Alespoň že vidlice, v nichž se mušle kývají, jsou vyrobeny pro jistotu z kovu. Jinak jsou ale sluchátka jen výkladní skříní plastových dílů. Platí to i pro modernizovaný hlavový most, který zůstal i přes novou nastavitelnou část stále stejně obyčejný.
 

První pohled a vlastně ani dotek nám tedy cenovku 23 tisíc příliš nezdůvodnil. Jenže! Sluchátka STAX se prostě nekupují očima. Muzejní konstrukce je především dokonale funkční, odolná a v určitém smyslu i aristokraticky vznešená. Jako bych se před chvílí vrátil klasickým Range Roverem z honu na lišku a ve svém oblíbeném pokoji s kulečníkem teď popíjel něco silného a opravdu hodně archivního. Sluchátka jsou sice japonská a v Japonsku také skutečně vyrobená, ale myslím, že pro přiblížení atmosféry je náš anglický příklad dostatečně výmluvný.

Obraťme teď ale pozornost ke kabelu, protože ani ten nezůstává ve své výjimečnosti pozadu. Jelikož slouží současně k nutnému napájení sluchátek i přivádění signálu, je tvořen hned šesti žilami velmi čisté a navíc postříbřené mědi 6N. Jednotlivé vodiče jsou seskládány vedle sebe a tvoří tak vlastně jeden široký pás s extrémně nízkou kapacitou. Kromě těchto vědeckých předností je ale kabel také velmi příjemný pro denní používání. Velmi ochotně splývá od hlavy dolů, nezamotává se a je zároveň velmi pevný. Jeho napojení na obou stranách je příkladně plynulé a odolá i menším nehodám.
 

Se zdrojem a zesilovačem SRM-323S pojí sluchátka poctivý “pětikolík” s dostatečně hlubokým zapuštěním. Není toho moc, co bychom mohli u tohoto tranzistorového zesilovače popisovat, ale dvě důležité drobnosti rozhodně opomenout nesmím. Jednou je chytré nastavení Balance přímo ovladačem hlasitosti, který je tvořen dvěma souosými kroužky. Ty se otáčejí buď společně, nebo každý zvlášť, pokud potřebujete vyvážení kanálů posunout vlevo či vpravo. Druhým důležitým prvkem je jednoduchá průchodka s konektory CINCH, která dovoluje připojit další zařízení také ve chvíli, kdy nabízí například CD-přehrávač pouze jediný analogový výstup.
 

Zvukové představení

Hodně dlouho jsme čekali na tuto chvíli - dokáže kvalita zvuku elektrostatických sluchátek vyvážit všechny nevýhody či strasti spojené s jejich užíváním? Odpověď na tuto otázku jsme získali nečekaně rychle. Ať už jsme zkusili Michaela Jacksona, jemný swing Dicka Hymana nebo mohutné filmové doprovody Johna Williamse, stále znovu nás doslova objímal nádherný a plný zvuk, kterému jsme v podstatě nedokázali nic vytknout. Ze všeho nejdříve nám učarovala jeho nenucenost a plnost. Orchestr hýbal opravdovou masou vzduchu koncertní síně, jazzovým bicím nechyběla delikátnost a vokály byly absolutně živé. To byly první dojmy, které s lehkostí vymazaly veškeré pochybnosti spojené s elektrostatickou konstrukcí.

Obrovskou výhodou použité koncepce je minimum zkreslení téměř bez ohledu na zvolenou hlasitost a také úžasná přesnost, která ale nepramení s přehnané detailnosti nebo dokonce ostrosti. V souvislosti se STAX SR-507 bych proto asi nikdy nepoužil slovo “referenční” – zvláště ne ve chvíli, kdy za typickou referenci platí sluchátka Sennheiser HD800. Zvuk STAX je mnohem více odpočinkový, uklidňující, ale přitom stále velmi energický a schopný člověku výrazně zvýšit tep. Přesnost v jeho případě nevychází z výrazných a jasných detailů (jako je tomu například u modelů GRADO či právě HD800), ale spíše z prokreslenosti a jasné textury basů, středů i výšek. Velmi dobře je to slyšet u elektrických kytar, žesťových nástrojů i vokálů, jejichž zvuk je najednou dokonale plastický a až neuvěřitelně živý. Novou dávku energie získají v jejich podání i nahrávky, u kterých bych to rozhodně nečekal. V tomto smyslu mi SR-507 připomínají klasický model Beyerdynamic T1, ale i tomu nakonec schází potřebné rozlišení a zápal pro hru, nehledě na rychlost a hloubku basu (viz níže).
 

Trochu jsem se bál plochého zvuku s mělkým basovým základem, ale skutečný zážitek byl přesně opačný. Bas nemá v podání SR-507 téměř chybu. Je neskutečně rychlý, hluboký a pracuje s opravdovou autoritou. Nastupuje velmi rychle a díky malinkému přídavku kolem 30 Hz je také velmi zábavný. I díky tomu je zvuk sluchátek TAK univerzálně použitelný, ať už preferujete klasiku, jazz nebo třeba tvrdý rock. Tato univerzálnost je navíc podpořena výjimečným podání prostoru, které je skvělým vyvážením vzdušnosti a intimity. Skoro jako by se sluchátka uměla přizpůsobit nahrávce. Velkému orchestru rozhodně nechybí prostor, ale Nirvana přitom stále hraje ve svém malém zakouřeném klubu. Osobně jsem si v podání SR-507 nově užíval každou oblíbenou desku, kterou jsem do té doby pokládal za skvěle naposlouchanou. Zněla totiž zase nově a nějak zázračně lépe.

Odpověď na naši otázku z úvodu je tedy jasná. Ano, elektrostaty stojí za veškeré komplikace, které může jejich použití přinášet. Svým zvukovým projevem totiž rozepnou zip úsměvu hezky doširoka i těm nejnáročnějším "sluchátkářům".
 

Komfort a praktičnost

A teď zase zpět na zem, nebo alespoň trochu blíže k zemi. Jakkoli totiž mohou být sluchátka strhující a okouzlující svým projevem – a sluchátka STAX SR-507 skutečně jsou – musíme s nimi také rádi žít a musíme je hlavně rádi nosit. Pokud jde o komfort sluchátek STAX, nezbývá ale mnoho prostoru pro remcání. Při tak nekompromisní konstrukci jsem ostatně s ničím jiným ani nepočítal. Náušníky jsou opravdu velké, jejich přítlak je sotva znatelný a použitá jehněčí kůže je i po delším poslechu stále překvapivě příjemná. Výsledkem je téměř dokonalý dlouhodobý komfort. Vadit může snad jen menší hloubka mušlí (ucho se může lehce dotýkat krycí síťky měničů uvnitř) a v případě menší hlavy také dolní limit seřízení mostu. Osobně bych asi potřeboval ještě o jeden zoubek nižší usazení.
 

V otázce komfortu patří sluchátka opravdu ke špičce, ale to pravé lámání chleba nad elektrostatickou konstrukcí začíná až s hodnocením jejich každodenní použitelnosti. Pokud berete poslech sluchátek jako obřad (viz hon na lišku, kulečník a whisky), nemusí vás nic z následujícího zajímat, protože přesně pro takové použití jsou sluchátka STAX jako stvořená. Pokud ale potřebujete vzít sluchátka kdykoli do ruky a podle potřeby je zapojit do televizoru, tabletu nebo notebooku, vyberte si raději cokoli jiného, jen ne STAX. Elektrostatická sluchátka je totiž vždy nutné napájet jejich vlastním a ne zrovna přenosným zesilovačem, takže jsou více méně vázána na poslech v jednom místě a z jednoho zdroje. Vše ostatní znamená přenášení, přepojování… a veškeré kouzlo aristokratického odpoledne je v tu chvíli ztraceno. Pokud ale máte doma ještě jiná, přenosnější sluchátka, nemusíte s nákupem SR-507 váhat ani okamžik. Budou vám totiž poslušně sloužit dlouhé roky a ani tehdy vás pravděpodobně nezačnou nudit. Jejich svět je totiž úplně jiný. Kdykoli vás vytrhne z všedních chvil a z každého dalšího poslechu udělá malou soukromou oslavu.
 

Verdikt

Sluchátka s neuvěřitelně přesvědčivým a zároveň přirozeným podáním všech žánrů. Bylo nám ctí je poslouchat i nosit a je nám velkou radostí je také doporučovat. Jediné, co se nám na nich vlastně nelíbí, je skutečnost, že je jednou musíme vrátit.