Recenze bezdrátových špuntů JBL Everest 100
Petr Macháček 07. 12. 2016 Recenze a testy
Už kvůli jejímu odvážnému jménu jsme to prostě museli vědět. Vyškrábala se novinka JBL opravdu z šedivé inverze bluetooth špuntů až na samotný vrchol? Nebo je jen dalším zástupcem ještě ne tak úplně “dospělé” kategorie sluchátek?
|
|
Design a konstrukce
Musím uznat, že po "nábojnicích" Brainwavz BLU-200 působí moderní oválné tělo Everestu na pohled jako balzám. Stejně jako zmíněný konkurent sází i JBL na ideální koncept “vše v uchu”, takže si vystačí bez dalších externích modulů za uchem nebo na krku. Na rozdíl od BLU-200 ale Everesty po nasazení téměř dokonale mizí v uchu. Možná jim v tom pomáhá i skutečnost, že byla jejich baterie rovnoměrně rozdělena do obou sluchátek.
Na první pohled i dotek věřím Everestu jeho solidnost, promyšlenost i kvalitu. Tvary i materiály mi dokonce připomínají premianty u-JAYS a q-JAYS, což už něco znamená. Tělo je krásně oválné, z vnější strany matně plastové a ozdobené velkým logem JBL. Design má opravdu šmrnc. Vnitřní stranu sluchátka navíc pokrývá snímatelný gumový návlek, ze kterého vychází i stále populárnější gumové ouško pro lepší fixaci sluchátka v uchu. Zvolit si můžete dokonce hned ze tří velikostí těchto oušek a stejným počtem jsou zastoupeny i samotné silikonové kloboučky do uší.
Kontakt s uchem tedy obstarává převážně gumový návlek, který můžete po lehčím sportu snadno opláchnout. Jedinou nevýhodou je jeho složitější nasazování zpět, pokud se vám nechce zároveň sundávat i silikonový klobouček pro zasunutí do ucha. Malinko se bojím také toho, aby návlek spolehlivě držel na místě i po delším používání, ale to ukáže až čas. Zatím se nicméně zdá, že po nasazení zpět drží na místě spolehlivě a bez výrazného namáhání.
Zvukové představení
Na poměry bezdrátových špuntů s přesahem do kategorie sportovních hrají Everesty nečekaně čistě, transparentně, vzdušně, ale zároveň trochu úsporněji v oblasti basů. Přesněji řečeno – se správnými nástavci a se správným utěsněním v uchu je porce basů v podstatě dokonalá, ale potíž je právě s tím utěsněním (viz další kapitola). Pořád jsem měl dojem, že se mi nedostává všech basů, kterých jsou sluchátka schopná. Je ale možné, že bude zvuk s jiným uchem na první pokus trefou do černého.
Tvar mých uší nechává znít Everesty světleji, ale ani to jim neubírá nic z výjimečné tonální čistoty, příjemného jiskření a ochoty přenést věrně vše, co lze v této cenové kategorii (a také lehce nad ní) očekávat. Pokud potřebujete sluchátky pouze nakopnout, budou stačit Brainwavz BLU-200. Pokud si chcete hudbu ale také přiměřeně vychutnávat a to bez výrazného žánrového omezení, budete určitě spokojenější s JBL Everest 100. Jejich zvuk je mnohem kultivovanější a snad s výjimkou dunivé elektroniky či těžkotonážního hiphopu potěší v jejich podání každý žánr.
To, co znamenají mezi drátovými špunty do 3.000 Kč oceňovaná sluchátka Audio-Technica ATH-Sport3, znamenají Everesty pro stejně drahou kategorii Bluetooth. Sport3 sice uchu přinášejí o něco citelnější basový “impact”, který začíná o malinko hlouběji, a díky ještě jasnějším detailům lépe separují nástroje, ale Everesty zase nepotřebují kabely. Jejich zvuk je navíc pocitově kompaktnější a má i trochu uvěřitelnější pásmo středů - možná i díky tomu, že na sebe výšky a basy nestrhávají tolik pozornosti, jako v případě Sport3.
Komfort a praktičnost
Nemůžu říct, že by byl komfort úplně parádní disciplínou Everestu, ale kdo by také na střeše světa očekával život jako v bavlnce. Původně se mi zdálo, že bude nejsložitější samotné nasazení do ucha - měl jsem opravdu dojem, že se do sluchátek nenasoukám. Ve skutečnosti s tím ale nakonec takový problém nebyl a snad s výjimkou malých uší bude tvar vyhovovat každému. Jak už jsem ale zmínil v kapitole Zvuku, úhel vyvedení zvukovodu mi úplně neseděl, takže byl problém sluchátka v uchu utěsnit. Tělo Everestu sedělo jako přibité, ale nástavce nesměřovaly přesně tam, kam bylo potřeba. Je to ale hodně individální, takže bych si sluchátka na vašem místě prostě vyzkoušel a uvidíte.
Naopak silnou stránkou sluchátek je jejich sympatická výdrž, která i v reálu dosahovala bez potíží 7 hodin. Jako praktické se ukázaly také gumové nástavce, které se dobře čistí a zároveň chrání sluchátka v uchu před nejhoršími účinky potu. Tradičně marné je umístění mikrofonu s ovládáním na spojovacím kabelu. Je sice relativně blízko u pusy, ale po utažení pásku za krkem se stejně dostává hodně z dosahu. Mikrofon nicméně fungoval i tak - pouze nebyla po ruce tlačítka ovládání.
Verdikt
Snad první opravdu povedené bezdrátové špunty, které nejen že se snadno nosí a dobře při tom také vypadají, ale kromě toho i velmi sympaticky hrají. Hlad po zničujících basech sice neutiší, ale jinak svým vyváženým a jiskrným projevem opravdu potěší.