Astell&Kern AK Jr vs. FiiO X5 2nd Gen

Máme rádi skutečně kvalitní zvuk a chceme ho nosit všude s sebou. Naše kapsy ale nejsou v žádném smyslu bezedné. U přístrojů, které nás mají svým zvukem těšit na cestách, hledíme tedy nejen na zvuk, ale také na jejich ceny a rozměry. Dnes přinášíme dvě stále ještě cenově přijatelné novinky, které se s končícím létem chystají útočit na naše kapsy.

Design a ergonomie

Astell jako právě vylíhnutý junior, FiiO jako velký táta se začínajícím břichem. Jeden jako základní model značky, druhý jako vlajková loď. Člověk by rozhodně neřekl, že to budou nejbližší možní konkurenti těchto dvou výrobců, ba dokonce, že Junior bude tím nákladnějším z testované dvojice. Ale je to tak. Stojí proti sobě ve svých hliníkových kabátech a třebaže se oba dostali na trh nedávno, jejich konstrukce dělí celá jedna generace.

FiiO X5 II je střídmou evolucí první generace, což znamená jen lehkou redukci hmotnosti a velikosti. Pořád je to ale slušná cihla, kterou sice do kapsy ukryjete, ale nenápadní při tom určitě nebudete. Oproti tomu působí AK Jr jako dietní tabulka čokolády Lindt - tedy nádherně tenká a lehounká. Na váze nám to vyšlo 167 g (FiiO) vs. 99 g (AK Jr) a to už je slušný odstup. Astell vypadá mnohem víc jako moderní telefony, akorát je více futuristický a hranatý. V každém případě je to kromě základního modelu FiiO X1 zřejmě první hi-res přehrávač, který skutečně rádi a bez potíží nosíme v jakékoli kapse. Je radost ho mít u sebe a je radost ho ukázat ostatním. Někdo bude možná zvedat obočí nad zmiňovanými ostrými hranami, ale to je opravdu jen malá věc v porovnání s bezkonkurenční kompaktností nového Juniora značky Astell&Kern.
 

Ovládání

Další ostrý souboj přináší podle očekávání disciplína ovládání. Hned na startu se přitom s přehledem ujímá vedení FiiO X5 II, které díky chytrému StandBy režimu zvládá vystřelit z klidu do přehrávání za něco málo přes vteřinu. V tomto módu navíc přehrávač vydrží údajně až měsíc (zatím to vypadá na pravdu). A zatímco FiiO už krouží druhý okruh, probouzí se AK Jr po patnácti vteřinách teprve k životu. I tak je to ale výrazné zlepšení proti šnekovi AK100 II, který si dává na čas klidně i půl minuty.

Když konečně oba přístroje běží, můžeme si s nimi začít hrát. U Astellu nám k tomu poslouží velký dotykový displej, trojice malých tlačítek na hraně a jedno kolečko pro změnu hlasitosti. Dotykové ovládání a odezva menu sice není ve srovnání s moderními telefony nic extra (je alespoň rychlejší než AK100 II), ale svůj účel plní velmi jistě, aniž bych si čekáním na odezvu systému okousal všechny nehty. Od toho tady totiž bude FiiO! Jeho legendární “kolečko” pro pohyb v menu opět úřaduje a hned od začátku si žádá veškerou trpělivost zkušeného jogína. Vyloženě nadšený nejsem z logiky ani jednoho Menu, ale v otázce pohodlnosti pohybu v něm je jasným vítězem Astell Jr. V případě FiiO X5 II se mi navíc občas stalo, že displej reagoval výrazně opožděně na pokyny tlačítek. V praxi třeba už začala hrát další skladba, na kterou jsem přeskočil, ale displej ještě asi 3 s ukazoval tu původní. Podobně je na tom také hlasitost, kde změna nestíhá kopírovat stisk tlačítka, a pokud držíte Volume UP delší dobu a následně ho uvolníte, hlasitost ještě pár okamžiků vesele stoupá.
 

FiiO se snaží zachránit situaci alespoň o něco jemnějším displejem, ale ani to se mu kvůli absenci dotykového ovládání nedaří tak úplně. Znovu ho navíc sráží i logika hardwarových tlačítek, které mají sice konečně i popisky, ale jejich použitelnost přinejlepším jen dorovnává jednoduchost juniorského soupeře. Pokud si na jejich rozložení zvyknete, můžete přeskakovat skladby, zastavit přehrávání i měnit hlasitost, aniž byste X5ku vytáhli z kapsy. Astell ale v podstatě nabízí stejné možnosti, jen si při tom vystačí s pouhými třemi tlačítky a sympatickým kolečkem na hraně přístroje.

Nastavování hlasitosti. Jestli budete nějakou funkci přístroje používat opravdu často, je to nastavení hlasitosti. Astell vsadil na zapuštěné kolečko jako u starého tranzistoráku, ale dobře udělal. Na rozdíl od fajnšmekrovských “kolíčků” u vyšších modelů se totiž krásně ovládá jedním prstem a to třeba i v kapse. A teď parametr, kterým se nikdy nezavděčíte všem: počet kroků a jemnost změny hlasitosti. Astell se vydal cestou vysoké jemnosti, což oceníte třeba při tichém nočním poslechu. Když ale naopak potřebujete přes den honem přidat nebo ubrat šťávu, může vás velkorysých 150 kroků trochu brzdit. O mnoho lépe na tom ale nebude ani FiiO se slušnými 120 kroky. U něj jste navíc odkázáni na dvě tlačítka a rychlost změny tak závisí čistě na ochotě softwaru. Kupodivu je ale v tomto případě software o kousek rychlejší než prst kmitající po kolečku AK Jr. Osobně je pro mě ale důležitější právě jemnost krokování, takže je mým osobním vítězem opět AK Jr.

Zvukové představení

Pokud kupujete nový přehrávač kvůli jeho zvuku – a to rozhodně děláte – nebude vás zřejmě ani tak pálit kvalita displeje, jako spíše vnitřnosti, které mají na starosti převod dat na libý zvuk a následně i jeho zesílení. V tomto ohledu máte jednu jistotu. Chybu neuděláte ani s jedním z přístrojů. Ve svých kategoriích patří na špici a na jejich zvukový výstup se můžete opravdu spolehnout. Malé rozdíly se přesto najdou. Astell nám zní jemněji, medověji a zároveň trochu plněji v basech. FiiO naopak nabídne nabroušenější výšky a trochu lepší vykreslení detailů. Zatímco AK Jr zní pocitově muzikálněji, hravěji a hřejivěji, profiluje se FiiO jako více audiofilské a přísné. Pomáhá mu v tom jistě i duální řešení D/A převodníku se dvěma čipy. Záleží tak i na tom, pro jaká sluchátka přístroj vybíráte. Pro extra citlivé a do výšek namířené špunty (Etymotic, nové Q-Jays) se nám lépe hodil Astell, zatímco pro vyváženější modely (Westone, Grado, Shure) bychom volili spíše FiiO X5 II.

Patří-li vaše sluchátka mezi ty hladovější, bude vás zřejmě zajímat také výkon obou soupeřů. Čekali jsme jasnou dominanci nové X5ky, jejíž výkonová část byla výrazně posílena, ale dietní Astell ukázal, že taky občas mrknul do posilovny a ve výsledku měl o něco více síly právě on (konkrétně je to 1,95 Vrms proti 1,53 Vrms). Za FiiO ale dorovnává situaci velkoryse dimenzovaný dvojitý výstupní buffer, který dokáže nasyslit až 250 mA a následně ještě přidává něco navíc volitelná funkce Gain, díky níž nabídne FiiO třeba ve spojení s Beyerdynamic DT990 Pro zhruba o 15 % více síly než Astell&Kern. I takto hladová sluchátka jsme ale oběma přístroji vybudili velmi slušně a stále jsme si nesáhli na 100 % jejich možné hlasitosti.

Oba přístroje byly nečekaně vyrovnané v podání prostoru a šířky scény. Výhoda dvojitého D/A převodníku u FiiO X5 II se rozhodně neprojevila tolik, jak bychom čekali. V celkové šířce bychom těžko hledali vítěze, ale u FiiO bylo jako více hmoty koncentrováno na ose scény, zatímco AK Jr dokázal nástroje o něco lépe rozprostřít v prostoru. U zvuku FiiO X5 II jsme měli dojem, že se mnohem více soustředíme na jednotlivosti a drobné nuance, zatímco AK Jr prezentoval zvuk jako jeden velmi přirozený celek. Celkově se dá říci, že rozhodnou osobní preference každého zákazníka. Rozdíly jsou velmi malé a pokud vezmete do ruky jiná sluchátka, bude rozdíl určitě citelnější.
 

Vybavenost a funkce

Pokud si člověk projde menu obou soupeřů, rychle si udělá obrázek o tom, kdo nabídne větší záplavu užitečných i méně užitečných funkcí. Je jím jednoznačně FiiO X5 II. V poměru možností nastavení se s ním základní model Astellu prostě nemůže rovnat. Je to jako srovnávat základní model Mercedesu s nabušenou vrcholnou verzí Hyundai. Většinu funkcí, které X5ka nabídne navíc, naštěstí docela snadno oželím (ekvalizér, Gain i volitelné zamykání tlačítek), ale zůstává minimálně jedna, kterou budu majitelům FiiO X5 závidět vždycky. Podpora CUE štítků. Za všechny chybějící funkce však Astell přináší jednu důležitou, která naopak chybí v možnostech přehrávače FiiO. Je to Bluetooth rozhraní. Nemusíte mít přitom doma hned bezdrátová sluchátka, abyste tuto funkci využili. Na trhu se objevuje stále více kvalitních cestovních BT reproduktorů, pro něž může být cestovní AK Jr ideálním zdrojem dat.

Důležitou funkčností obou soupeřů je jejich použití v roli externí zvukové karty. Oba tuto funkci podporují, ale oba mě také donutili instalovat ručně ovladače (W7, W8.1 - děláme něco špatně?). Pouze FiiO nabídne i možnost připojení k telefonu přes USB OTG, což může pro někoho dost zásadně rozšířit jeho použitelnost. Stejný dopad může mít i dvojice slotů pro microSD kartu. Já osobně ale pořád staromilsky preferuji Astell a jeho 64 GB vnitřní paměti + jeden slot pro microSD. FiiO X5 totiž vnitřní paměť neobsahuje vůbec.

Jakmile všechno nastavíte, naládujete přehrávač hudbou a připojíte sluchátka, nezbývá než hodiny a hodiny nerušeně poslouchat. O něco delší radost vám při tom zajistí FiiO se svými zhruba desíti hodinami provozu. Do Juniora se vešla sotva poloviční baterie a tak vám celá sranda vydrží jen asi 8 hodin. To je ale logická daň za dietní rozměry.
 

Verdikt

Když jsme oba přístroje poprvé brali do ruky, bylo nám jasné, že jejich rozměry budou hrát v našem testu zásadní roli. V tom úplně nejdůležitějším, zvuku, jsou oba přístroje velmi vyrovnané a sebejisté. Rozhodnout tedy musela praktická denní použitelnost a ta je díky extrémně kompaktním rozměrům a výrazně jistějšímu ovládání zcela na straně modelu Astell & Kern AK Jr. Lépe se nosí, moderněji vypadá, a snadněji se ovládá. Chybí mu sice pár funkcí, které u konkurence najdeme, ale jsme si celkem jistí, že s jeho výhodami budete v kontaktu mnohem častěji než třeba s možností volitelně si uzamknout jednotlivá tlačítka. Jako investici do osobního hi-res přehrávače tedy volíme raději méně vybavený Mercedes.
 

Astell & Kern AK Jr		FiiO X5 2nd Gen