Špuntů značky Audio-Technica je v evropské nabídce jako šafránu. Často jde navíc o netradiční konstrukce, pro jejichž zvuk bych sice neváhal přejít na jinou víru, ale které zároveň nedostanu pohodlně do ucha ani při použití lehkého násilí. Novinka LS50iS je ale jiná. Skoro jako by ji Audio-Technica adoptovala.
Design a konstrukce
Tento odstavec ani nemusíte dlouze pročítat, prostě se na sluchátka podívejte a vezměte si je do ruky. Je to tam, souhlasíte? Vypadají krásně na stole, sekne jim to v uších a na dotek jsou vyrobeny z těch nejjemnějších plastů pod sluncem. Jejich tvary spojují radost z barev, moderní design plný sebevědomých hran i prémiový dojem z precizně zmáknuté konstrukce. Od prvního okamžiku tvrdím, že se LS50iS zařadí mezi hvězdy letošní sluchátkové sklizně a zatím nenacházím nic, proč bych to měl odvolat.
Pozadu za tělem sluchátek nezůstává ani tradičně audio-technický kabel nejvyšší kvality. Ke sluchátkům se připojuje vlastními konektory A2DC a drží v nich opravdu spolehlivě - lépe než konkurenční MMCX, které je ale na druhou stranu výrazně univerzálnější. S kabelem podobné kvality ale není třeba nad nekompatibilitou s jinými značkami nijak lamentovat. Tvarování za uchem je zpracováno výborně, kabel s paralelně vedenými vodiči ve stylu dvojlinky nádherně splývá dolů a nemá sklony se výrazně zamotávat. Navíc ústí skrze poctivou pružnou přechodku do kvalitního lomeného konektoru, kterému není co vytknout.
Určitou dávku skromnosti musíme projevit snad jen nad výbavou, která se omezuje na 4 páry nástavců a malinký vak na sluchátka. Pouzdro bohužel chybí.
Komfort a praktičnost
Když jsem se rozplýval nad povedeným tělem sluchátek, vlastně jsem tím už naznačil také hodně o jejich komfortu a vstřícnosti při nošení. Ideální pozici si sluchátka v uchu i za ním nacházejí skutečně snadno. Na rozdíl od modelů ATH-E40 nebo ATH-CKR9 mám konečně dojem, že byla sluchátka tvarována pro lidské ucho. Je to tím překvapivější, že jsou sluchátka navenek samá hrana. Tvary ale nijak nejdou proti anatomii ucha a jsou s ním jen v minimálním kontaktu. Snad jen pokud sluchátka tlačím víc do uší, dostaví se po hodince určitý “vzdálený” tlak, ale to berte jako informaci od extrémně citlivého individua.
Obecně jsou ATH-LS50iS stvořeny ke každodennímu použití bez zbytečných starostí o fixaci v uchu nebo vedení kabelu. Vše jde tak nějak samo. Klidný spánek na oušku s nimi určitě nezkoušejte, ale jinak zvládnou po připojení k telefonu vše, co se od sluchátek na cestách vyžaduje. Parádně hrají, drží a kdyby ještě trochu více izolovaly, nedalo by se už reptat vůbec nad ničím. Takto se do nich ale přeci jen dostává nějaký ten rachot tramvají, což je u tak tichého kabelu a klidného projevu celkem škoda.
Zvukové představení
Od okamžiku, kdy necháte sluchátka poprvé nadechnout a jejich membrána se rozkmitá vstříc skladbě “Another Day Of Sun” z muzikálu La La Land, nejde před jejich medovou jemností uniknout. Pokud máte neodbytnou touhu analyzovat desku až do posledního chloupku na špatně čištěných činelech, budou vás LS50iS nudit. Jejich uhlazené pásmo výšek na takovou práci nemá talent. Jestli ale hudbu vnímáte spíše jako umění než technický artefakt, nechají tato sluchátka vyniknout čistou muzikálnost nahrávek tím nejlepším možným způsobem. Trochu tím připomínají špunty značky Meze, jen jsou ještě o kousek měkčí. A kdybych chtěl být hodně drzý, tak vlastně připomínají i exkluzivní kreace značky JH Audio / Astell. Na ně ale samozřejmě lehce ztrácejí v celkové tonální přesnosti a nejsou ani tak posedlé dokonalou vyvážeností.
Přesto, ani ATH-LS50iS nenechávají žádnou složku zvuku vyloženě vybočovat nebo na sebe strhávat pozornost. Fungují jako dobře koučovaný tým, v němž má každý svou roli a egoismus jednotlivců je potlačen na minimum. Vzácně přítomné, tonálně čisté a přirozené jsou hlavně středy. Tím nechci říct, že jsou sluchátka suše středová. Prostě jen potkávám dost jiných modelů, které hrají objektivně parádně, ale trochu si při tom pomáhají tlumením středů, které je těžké udržet na uzdě bez zabarvení. LS50iS to zvládají a k tomu přidávají i solidní váhu basů, které vás nenechají lapat po “hutném spodku” jako rybu na suchu. Jediné, na co si zvláště po přesednutí z jiných in-ear modelů musí člověk chvíli zvykat, jsou právě vláčné a hodně relaxované detaily.
Jsou nahrávky, kterým toto ladění opravdu moc nesedí a člověk by raději sáhl po nějakém více projasňujícím modelu (FiiO EX1 II, RHA MA750, ATH-Sport3), ale ve všech ostatních případech se přístup LS50iS jeví jako sympaticky upřímný a neunavující společník. Orchestr zní plně a tak nějak hmotně. Rockové fláky nehrají kluci na ořezávátka a taneční beaty nejsou vyhnané do umělého basu. Vše je tak nějak na svém místě. Člověk totiž neslyší typický zvuk malých špuntů a… a to je možná vůbec největší vítězství modelu LS50iS.
Jak zní v podání tohoto modelu naše oblíbené desky:
Lorde - Pure heroin (FLAC 96/24)
Parádně přenesený vokál Lorde podpírá i plnohodnotný bas. Sluchátka zde možná nejsou tak žhavá do prostoru, ale mají duši.
Star Wars - The Force Awakens (FLAC 192/24)
Opravdový zvuk opravdového orchestru. Plný, silný a tonálně velmi přesvědčivý. Nemůžu sice počítat každý jednotlivý smyčec, ale jinak velká spokojenost.
R.E.M. - Out Of Time (FLAC 192/24)
Světlejší nahrávka plná jasných detailů jde modelu LS50 dokonale na ruku. Podobně kvalitně nahraný pop je v jejich podání požitkem, který neunaví, ale nabíjí.
Macy Gray - Stripped (FLAC 192/24 binaural)
Basově hutná nahrávky s velkou atmosférou a méně detaily je pro LS50 celkem oříšek. Chybí jí jiskra a rychlost.
System of a Down - Toxicity (FLAC 96/24 vinyl rip)
Sluchátka zde opomíjejí škrábavost elektrické kytary, která tak zní zbytečně uhlazeně. Nástroje mají ale přirozenou plnost a uvěřitelnost, která špuntům často u tvrdé hudby chybí.
