Jak jsme slíbili, přinášíme test exkluzivního 2.1 systému Ionic, o kterém jsme už dříve psali zde. Stojí za ním mladá česká značka Deeptime a chce se říci, že na první pokus představuje Ionic mnohem víc než jen lifestylový bonbónek. I kdyby vůbec nehrál, jeho průkopnická konstrukce zasluhuje velký aplaus. Jenže on ve skutečnosti hraje, a slušně…
Design a konstrukce ve znamení čísla 1.618
Čistě papírově máme před sebou klasický aktivní systém 2.1, tvořený středně velkým subwooferem a dvěma satelity. Ty jsou uzavřené, pasivní a osazené širokopásmovými měniči o průměru 3 palce (75 - 20.000 Hz). Aktivní subwoofer s trojicí výdechů zdobí měnič o průměru 5.75 palce (40 -200 Hz). Se světem hudby můžete systém propojit linkou, ale mnohem zajímavější bude cesta optická a v poslední době především Bluetooth s aptX.
Na systém Ionic se dá ale dívat také jinak. Jako na výjimečný designérský i konstruktérský počin, který se do posledního detailu inspiruje v přírodě, z každého úhlu pohledu velebí tzv. zlatý řez (poměr 1.618) a namísto jakéhokoliv obvyklého materiálu volí písek lepený dohromady 3D tiskem. Výsledkem je neskutečně precizně zpracovaný a designově čistý mini-Nautilus, za jehož zpracování by se nemuseli stydět ani u Bowers&Wilkins.
Ve skutečnosti vypadají satelity Spirula stejně dobře jako na fotkách, ale jejich výjimečnost plně pochopíte až ve chvíli, kdy si vcelku drobné satelity vezmete do ruky. Jejich hrubý povrch ve spojení s příjemně vysokou hmotností vyvolávají opravdový respekt. Nejde ani tak o prémiový dojem - ten už je často pevně svázaný s běžným mainstreamem - Ionic působí prostě výjimečně a exkluzivně. A pokud jste měli o schopnostech reproduktorů nějaké pochyby, tak už první kontakt je začíná pomalu ale jistě tavit...
Ovládání a praktičnost
Ovládání celého systému je stejně čisté a solidní jako jeho konstrukce. Umíte-li navíjet na prst prameny dlouhých vlasů, budete umět ovládat i Ionic. Vše se totiž omezuje na dva soustředně umístěné kroužky na horní straně subwooferu Thunderstone. Kroužky jsou vyrobené z kovu a o jejich návykově hladký chod se chová magnetické uložení. Vnitřní kroužek ovládá hlasitost a jeho lehká setrvačnost pohybu je kouzelná. Vnější prstenec slouží k nastavení hlasitosti subwooferu, takže jinými slovy k ovládání úrovně basů. S ovládáním hlasitosti je spojena také designová lahůdka v podobě oranžového podsvícení basreflexových otvorů subwooferu. Intenzita jemného světla se totiž mění právě podle úrovně hlasitosti.
Při pohledu na hrubý matný povrch černé barvy uvidí nejen praktické manželky v první řadě magnet na prach a další nečistoty. Kdo by ale chtěl nechat své klenoty v hodnotě 50 k trpět pod nánosy prachu. Řešení je nečekaně jednoduché. Součástí balení je totiž stylový kartáč, kterým jsem po týdnu repro během pár vteřin ometl, načež vypadalo, jako bych ho právě vytáhl z krabice. Složitěji už se však bude řešit hůře dostupné ovládání a to zejména v případě, kdy umístíte subwoofer pod stůl. Jistě, přes Bluetooth to nebudete řešit vůbec a i jindy můžete ovládat hlasitost přímo na přehrávači / zesilovači, ale jsou situace, kdy prostě musíte padnout na kolena a ty basy poladit pod stolem. Představa luxusní kanceláře, exkluzivních beden na stole a manažera pod ním… protože třeba takový optický výstup bývá často nastavený fixně. A jakožto praktik bych se vůbec nezlobil ani za alespoň decentní stupnici kolem “basového kroužku”. Ale bez té už se asi žít dá.
Mnohem důležitější je ale ve výsledku chytrý tvar uzavřených satelitů, jejichž měniče vyzařují šikmo vzhůru, takže se snadno nachází ideální pozice vůči uším bez ohledu na to, jestli máte reproduktory přímo na pracovním stole metr od hlavy, na polici vedle gramofonu nebo třeba i na zemi, zabořené ostrými kovovými nožičkami v luxusním koberci (mimochodem takto mi zněly možná nejlépe ze všech pozic). Pokud už ale položíte repro na stůl nebo polici, mohou se jejich nohy změnit ve smrtící zbraně. Tak si dejte pozor a podkládejte...
Zvukové představení
Během testu jsme vesměs střídali vstup optický a Bluetooth s kodekem aptX. Zvukové pozadí bylo v tomto režimu opravdu hodně tiché. Při pauze a s uchem blízko reproduktorů člověk sice občas drobný ruch zaslechne, ale jeho původ vystopujete spíše v méně kvalitní zásuvce než kdekoli jinde. V běžném životě si ho v každém případě všimnete jen těžko.
Ionic Sound System asi nevznikal primárně jako nástroj přísného audiofila. Daleko více se soustředí na emoce, které člověk vnímá nejen ušima, ale i očima a případně hmatem. Jako takový byl měl hrát především zábavně, solidně, vyváženě a měl by umět naplnit malé a střední místnosti hřejivým zvukem, který se bude cítit dobře v roli tichého společníka i výkonného tvůrce zábavy, pokud dostanete chuť se trochu odreagovat muzikou. A přesně to také Ionic dělá. Byť s několika malými “ale”.
Ze všeho nejvíc mě překvapilo, jak si Ionic poradí s prostorem a jak dobře maskuje velikost samotných satelitů. Když zavřu oči, slyším před sebou hrát mnohem větší bedny, které navíc stojí mnohem dál od sebe, než je tomu ve skutečnosti. I při vyšší hlasitosti (počítám úrovně, které si člověk reálně dovolí v obýváku, pracovně či ložnici) zůstává zvuk pevný a bez rozklepaných kolen v pásmu basů. Skoro jako by se hutná “kamenná” konstrukce přímo promítala do charakteru zvuku. Samozřejmě záleží také na tom, kolik basů Thunderstonu naložíte, ale pokud zvolíte správnou mez, splyne jeho projev se satelity v nečekaně harmonický celek, který netrpí ani vyloženou dírou ve stylu “ basy, potom dlouho nic, a nakonec hromada detailů”.
Pravdou je, že Thundersone umí i hezký hřmot pěkně z hloubky (Alexandre Desplat - Godzilla), ale jeho pravá tvář je jemnější, kulatější a spíše sametově dýchající. Moc hezky doplňuje kompletní obraz a dává mu skutečné rozměry i váhu (živá nahrávka The Tiger Lillies - Urine Palace). Charakter satelitů Spirula je o něco záludnější. Famózní je v jejich podání hlavně vážná hudba, jazz a akustika (Dick Hyman, Mason Bates, Tomáš Kočko), zatímco tvrdší hudba s ostrými kytarami zní trochu komprimovaně a zejména na středech zbytečně útočně (Nirvana - Nevermind). A protože je celkové ladění přeci jen lehce do V a zvuku lehce dominuje pásmo výšek, mohou znít hodně detailní a ostré nahrávky při vyšších hlasitostech už lehce jedovatě. Skoro jako by ty bedny přímo věděly, u čeho se dobře pracuje a která hudba funguje jako příjemné pozadí. Dělají tak vlastně první selekci nenápadně za vás.
Verdikt
Ionic Sound System v každém případě překvapil a při poslechu bavil. Čekali jsme menší zvuk, dostali jsme ohromný prostor a jistotu, se kterou se zvukem naplnil i velký prostor. Čekali jsme hodně univerzálního společníka, který zahraje poklidně na pozadí, ale dostali jsme systém, kterému sedí spíše méně agresivní hudba, ale který svým projevem strhává pozornost prakticky stejně, jako to dělá jeho výjimečný design a precizní zpracování.
